Čtenáři píší naší redakci:
Díky školo aneb Kde poruchy nevadí

Často čtu články o dětech, které trpí různými dysfunkcemi a poruchami chování, ale ještě jsem nečetla článek od rodičů, jak se s takovým problémem vyrovnávají. A co školy? Ty hrají velice důležitou roli v nápravě těchto poruch.
Jsem jednou z mnoha matek, které se musely vyrovnat s tím, že její dítě tyto poruchy má. A nebylo to vůbec snadné. Do té doby jsem vůbec netušila, že něco takového existuje. V pololetí první třídy prostě nebylo všechno jak má být, a tak jsme navštívili školní poradnu. Bylo nám řečeno, že syn trpí těžkou dyslexií, dysgrafií, LMD a poruchami chování. V té době nebylo mnoho škol s dyslektickými třídami, a tak jsme museli čekat na volné místo. Druhou třídu můj syn absolvoval v léčebně pro tyto děti a poté mohl nastoupit do školy v Chomutově. Jednou z mála škol, ne-li první, která se dětem s poruchami věnovala, byla 9. základní škola v Havlíčkově ulici. Nebyly to lehké začátky. Dá to mnoho práce naučit takové dítě číst, psát a sedět v lavici celou vyučovací hodinu. Samozřejmě by to nešlo bez dokonalé spolupráce školy s rodiči a psychology. Velice si vážím učitelů, kteří se dětem věnují a 9. základní škola takové učitele má. Ale hlavně má dlouholetou praxi.
Když navštěvoval můj syn první třídu, málokdo věřil tomu, že se naučí číst a psát. Avšak právě díky učitelům 9. základní školy a jejich nekonečné trpělivosti se to povedlo. Nakonec dokončil základní vzdělání se slušným průměrem a nyní studuje na střední škole. Samozřejmě, že tyto děti budou mít problémy i nadále, hlavně při výuce cizích jazyků, ale jestliže se jim bude dál pomáhat, zvládnou i tuto překážku.
Článkem děkuji chomutovské 9. základní škole v Havlíčkově ulici a celému učitelskému sboru za trpělivost, jakou věnovali mému synovi. Jako rodiče bychom tento problém sami jen těžko zvládali. Rodiče Jakuba Krejčíka, Spořice